Předsevzetí

Je Štěpána, já sedím v obýváku a poslouchám vinyl Trench. Dusím v sobě tak rozdílné pocity, že se z toho musím vypsat.

Abyste mi rozuměli. Na jednu stranu jsem hrozně šťastná, protože mám Vánoce moc ráda (jak nečekané), a i když vím, že naši se většinu času jen přetvařují, že je nerozčilují poznámky toho druhého, alespoň dnes se snaží držet jazyk za zuby, za což jsem jim moc vděčná. Hlavně jsem se letos strefila s dárky a všem jsem udělala radost, a taktéž i oni mně, což je důležité (a tohle si uvědomuji poslední dobou čím dál tím víc, že to, že vidím ostatní nadšené z mého dárku, mě těší více, než dárky co dostanu já).

Na druhou stranu ale byly letošní Vánoce velmi depresivní. A vše začalo již na Štědrý den, kdy se scházíme s rodinou a jdeme naši každoroční procházku po Praze, kterou začínáme v jednom nejmenovaném kostele. A všechno to bylo bez dědy tak hrozně smutné. Mamka s babičkou v kostele plakaly, já skoro také. Když jsme z kostele vycházeli, všimla jsem si, že je na jedné straně stromek s přáníčky od dětí a jedno mě opravdu málem rozplakalo …”prosím, ať má tatínek rád maminku”. Malé děti mají mít jiná přání a myšlenky, než hádající se rodiče.

Tragédie pokračovala, když kousek od nás vyhořel byt a jeden člověk tam přišel o život. Vánoce mají být svátek, kdy se sejdete s rodinou, najíte se dobrého jídla, prostě pohoda, a přitom se místo toho stane něco takového. To je příšerné.

No a jinak byly smutné samozřejmě kvůli dědovi, který umřel před dvěma měsíci a tohle tak byly první Vánoce bez něj, takže si to asi dokážete představit. Měli jsme jeho fotku u večeře, když jsme včera, na Boží hod, slavili u babičky, šli na hřbitov položit další vánoční věneček. Celý večer byl o něco smutnější a táhl se v takovém občas tmavém mraku.

Aby toho nebylo málo, celé se to završilo, když jsme dnes jeli kolem hrobu nějakého chlapce, který měl autonehodu a zemřel v zatáčce, a viděli, jak je u něj celá rodina, všichni brečí a jen tam tak stojí. Ten obrázek bych vám nepřála vidět. Dopadla na mě potom taková depka. A takový ten pocit, nevím, jestli ho taky někdy máte, že bych chtěla zachránit svět.

Ano, zní to strašně naivně a asi i hloupě.

Ale když mám tento pocit, tak mám vždy tendenci udělat něco dobrého, nakoupit dárky do domova dětí, koupit všechna zvířata z útulku, pozvat bezdomovce k nám na štědrovečerní večeři. Nebo aspoň nějakou drobnost, která by někomu zvlnila koutky úst a vylepšila den.

Tímto se dostávám ke svému předsevzetí číslo jedna na rok 2019, a to, že se budu snažit udělat náš svět lepším, a je mi úplně jedno jak moc strašně americky to zní.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s