Na pět dní Pařížankou

Nadešlo pondělí 12.2. a já měla před sebou několik dní v Paříži, hlavním městě Žabožroutů! Je asi jasné, že jsem se strašně těšila.

Den začal skvěle. Na letišti jsme měli být až v půl desáté, takže jsem ráno stihla si ještě dobalit, umýt si vlasy a podívat se na nový díl Dáma a Král. Prostě všechno v klidu. Na letišti jsem potom byla ještě dříve než jsme měli. V tu chvíli, když jsme se tam všichni bavili, jsem si uvědomila, že mám sebou žiletku, a že tu bych asi sebou mít neměla (abyste pochopili..kufry jsme měli jen příruční, protože to je levnější), tak jsem jenom doufala, že mě nedonutí ho vyhodit.

Když ta chvíle nadešla, a já položila kufr, aby projel scannerem, ozval se protivný zvuk a paní už nesla kufr zpátky a ptala se komu patří. Klasika. Mám na tohle štěstí. Nakonec však šlo o to, že jsem nemohla mít dvě igelitky s kosmetikou, ale je jen jeden na osobu, takže jsem musela otevřít kufr (takže ano, všichni viděli mého plyšáka, hned na vrchu, doufám, že se všichni pobavili) a přendat to do jednoho. Debilní předpisy.

Po kávě a makronce v Paulovi, abychom se naladily na francouzskou atmosféru, a správné insta fotce s letenkami, přišel pomalu čas na odlet. A přišel další vtipný moment mé cesty. Když mi jedna slečna kontrolovala letenku s pasem, začal stroj znovu pípat a červeně blikat. Upřímně jsem se dost lekla a první myšlenka byla “Bože, mám špatnou letenku, neodletím”, paní mě ale uklidnila, že je to jen kontrola, protože moje místo bylo u exitu a bylo to upozornění pro ně, jestli je mi více než šestnáct, abych tam mohla vůbec sedět (neee vůbec jsem nebyla vedle toho exitu celou dobu ve stresu, že záchrana ostatních leží na mně a nečetla si návod na otevření dveří asi milionkrát).

No naštěstí jsme nespadli.

Po cestě vlakem a poté metrem do našeho hostelu, jsme se ubytovaly a zabydlely v našem pokoji. Čítal pět paland (takže jako deset postelí, chápeme se ne..) a parta, která byla na našem pokoji si docela pěkně sedla, za což jsem byla moc ráda. Pokoj byl velký tak akorát a každá postel měla závěs a světýlko, takže příjemné soukromí. Večer jsme se šli ještě projít a já si uvědomila jednu věc..

Co si vybavíte vy, když se řekne Paříž? Ať už je to Eiffelka, romantika, bageta, nákupy a móda, rozhodně to ale bude něco pozitivního. Kdežto já si teď za ten necelý týden uvědomila, že tohle není vše co je pro Paříž charakteristické. Paříž je strašně špinavé město. Až byste se divili. Odpadky všude možně. Musíte se opravdu dívat kam šlapete. A také je tu vysoký počet bezdomovců. Všude možně stany, ale ne jeden, ale u vody jich bylo přes třicet. Uprostřed oheň, kolem kterého stála skupina lidí a psi co běhali kolem a štěkali po sobě. Před supermarketem matrace a tři starší muži, kteří se choulili ve spacácích, aby neumrzli. Občas jsem se tam fakt bála a uvědomila si, že bych tady nemohla studovat a bydlet. Vlastně jsem za to i ráda, že jsme bydleli v jedné z těch nejlevnějších čtvrtí a já si tak mohla udělat obrázek.

Každopádně. Hned vedle hostelu jsme měli zmiňovaný supermarket, kde jsme si kupovali večeře. Hned první večeři, jsme si udělaly takovou francouzskou. S kamarádkou, se kterou jsem trávila nejvíce času (a které jdou kredity za většinu fotek, protože jako jediná sebou měla foťák), jsme si koupily zeleninu, bagetu a něco do mikrovlnky a snědly si to v prosklené místnosti dole v přízemí, která byla udělaná přesně pro takové posezení. A řeknu vám, bylo to úžasné.

Den druhý. Plán na dnešek: Cité de la musique, oběd v menze, latinská čtvrť a institut historie slovanských národů.

Hned první dobrodružství dne začalo na snídani, kdy jsme si s jednou kamarádkou sedly samy ke stolu k cizí slečně a pánovi, a on se zeptal odkud my dvě a paní je. Ušetřím vás detailů. Slečna byla z Madridu na výletě a pán z Maroka, který tu našel práci. Tři světy se propojily a čtyři odlišní lidé našly společné téma. Bylo to moc kouzelné. Maročan byl moc sympatický, přinesl nám i ubrousky všem, když si šel pro něco. Drobnost, ale pozorná a milá. Takže to ráno začalo moc pěkně.

Pokračovalo ne až tak moc skvěle, a to kvůli výstavě hudebních nástrojů, která by nebyla až tak špatná, nebýt průvodkyně, která byla podle mě zvyklá provádět děti kolem deseti let, a ne dospělé studenty. A její provádění stylem, že měla sebou repráček a pustila nám nějaký zvuk a my měli přijít na to, o jaký nástroj z dané vitríny se jedná..no…Ale některé nástroje byly opravdu krásné. Hlavně housle, které sice nemám vyfocené, ale moc se mi líbily.

klavír.jpg

Poté jsme se přesunuli do jiné čtvrti ke Crous, což je francouzská menza a díky Isic kartičkám jsme se tam mohli levně najíst. Hlavně se mi líbil jejich bodový systém. Hlavní jídlo mělo čtyři body, desert dva, jogurt jeden, ovoce jeden, saláty jeden (a jen pro představu my měli šest bodů každý, což bylo 3,3 eura). Takže pohodička.

Odpoledne jsme šli do institutu, který se specializoval historií slovanských zemí, kde jsme měli krátkou přednášku, která ale nebyla monotónní, jak jsme čekali, ale okořeněná o poznámky sarkastického pána, který nás všechny bavil (a jak jsme se dozvěděli na cestě zpátky na letiště, pozval naši třídní na rande :D) Po konci jsme si mohli projít i archiv, kde jsme našli stovky (možná i tisíce) českých knih a novin.

Po skočení jsme se šly projít latinskou čtvrtí. což obnášelo památky jako Sorbonnu, nebo Panthéon, ve kterém jsme byli a viděli hrob Marie Curie, Voltaira nebo Rousseaua. Potom jsme dostali volno a ve čtyřech jsme vyrazili do jedné kavárny, kde jsem si dala jahodovou palačinku. A servír se strašně divil, že si chci dát k tomu šlehačku. Vůbec mi nevěřil. To bylo celkem vtipné. Prošli jsme si i jedno knihkupectví a koupili si v Marks and Spencer Food večeři – quiche, francouzskou specialitu (a poté v supermarketu i zeleninu a v boulangerie i bagetu, protože bez toho by to nešlo).

Jo a večer jsme si koupili nějaké to vínko….

Den třetí (Valentýn). Plán na dnešek: Mémorial de la Shoah, Centre Pompidou.

Tak jo, dnes ráno žádné povídání s cizinci a hned po snídani jsme vyrazili k memoriálu obětem holokaustu (hebrejsky právě Shoah – Šoa). Což bylo velmi depresivní, ale silný zážitek. Rozhovory lidé, kteří přežili koncentrační tábor v Osvětimi. Silná atmosféra. Hned na začátku před druhým vchodem byly vysoké kamenné zdi se jmény padlých a rokem narození. Mám německé příjmení, takže jsme našla i mé jmenovce (tři řádky…třeba to byli mí vzdálení příbuzní..).

Fotky odtamtud samozřejmě nemám, ale pokud budete někdy v Paříži, určitě si to dopiště na svůj itinerář.

Každopádně potom jsme dostali volno a vyrazili jsme větší parta lidí směrem do centra na oběd. Skončily jsme s kámoškou u stánku s palačinkami (daly jsme si slané), ale i tak to byl dobrý oběd, a nenásledovalo nic jiného než kavárna. Kvůli takové hádce jsme odešly od ostatních a samotné jsme našly hrozně sympatickou kavárnu, kterou jsme hádaly na tureckofrancouzskou. Byla malinká a o to více příjemná (a navíc s okouzlujícím číšníkem a řekněme si upřímně).. Tam jsme nějakou dobu poseděly s kávou a džusem, než byl čas stihnout ještě něco jiného.

Měli jsme na výběr mezi Centre Pompidou, což je muzeum moderního umění, což teda poznáte už jednom podle budovy, potom muzeum Picassa a výstavu nějakých fotografií, či co. My si nakonec vybraly Pompidou, i když já už jsem tam jednou byla, ale to bylo už pět let zpátky. Ale ještě než jsme tam došly, prošly jsme si asi tři sekáče, hrabárnu vše za jedno euro, radnici, jednu věž a květinářství!!! Takže cestu na deset minut jsme šly tři čtvrtě hodiny. Ale stálo to za to.IMG_9000IMG_9034

No a Centre Pompidou…upřímně pro mě velké zklamání (ne dobře, až tak hrozné to nebylo) a jen utvrzení v názoru, že moderní umění asi nikdy nepochopím.IMG_9003

Moderní umění by Jim Dine (nechápu)
U tohohle jsme opravdu jen stály a smály se, protože ani jedna nechápala.
IMG_9017IMG_9027

Tyhle dvě věci se mi ale celkem zalíbily…IMG_20180214_152732_resized_20180220_063522969IMG_20180214_153640_resized_20180220_063523457

A den ani potom ještě nekončil! A nás ještě čekala sladká tečka. Doslova. Posezení v Café Procope, nejstarší kavárně v Evropě. Kde to bylo skvělé. Měli jsme salónek jen pro sebe a každý dostal horkou čokoládu/čaj/kávu a dortíky! IMG_20180214_164726_resized_20180220_064259003

A hráli jsme jednu hru, nevím jestli ji znáte, ale jde o to, že máte papírek a jeden napíše přídavné jméno, posune dalšímu a ten napíše podstatné, aniž by věděl, co ten předním napsal a tak to pokračuje až z toho vznikne vtipná věta. No prostě bylo to moc fajn.

A protože byl ten Valentýn, tak jsme si navzájem koupily (jo jen holky, žádné překvapení, že se kluci nezapojili) růže z “našeho” supermarketu a koupily si i víno, abychom si všechny mohly pobrečet jak jsme samy. Joo bylo to skvělý. Moc (teda až na to ráno).
IMG_20180214_185945_resized_20180220_064258190
ps. salátu si nevšímejte, to byla naše večeře

Den čtvrtý. Plán na dnešek: katakomby, Musée d’Orsay a divadelní představení.

Vzala jsem si černé šaty s límečkem ala Wednesday, protože jsme večer měli jít do divadle a jednak slibovali, že dnes bude až dvanáct stupňů. Toho se muselo využít.

Ráno jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna do Opery a druhá do katakomb. No moji volbu znáte. A vůbec jsem toho nelitovala. Bylo to fascinující.

Když se totiž ve středověku prohnal Evropou mor, ani Paříž nebyla výjimkou. Všude byli mrtvoly, hřbitovy už byli přeplněné a tak se ostatky nechávali na ulicích, čímž se mor ještě šířil. Dokonce i používali některé staré domy, které byly mrtvolami přeplněné a když se jednou jeden dům sesypal a všechna ta těla se vysypala ven, byla to poslední kapka a samotný král rozhodl, že využijí staré kamenolomy, které byly pod Paříží a udělaly z nich jeden velký hřbitov, který čítal více než 6 milionů lidí.

Bylo to děsivé ano, ale občas i vtipné (jo věřím, že si říkáte, jak mohly být katakomby vtipné, hned vysvětlím), protože ten kdo kosti skládal a urovnával byl vyšinutý (předpokládám, že tato práce byla za trest, a ne dobrovolná) a občas byly lebky uspořádané ve tvaru srdíčka, nebo jste různě nacházeli mooooc pěkné citáty. IMG_20180215_111207_resized_20180220_082639585IMG_20180215_113015_resized_20180220_082638662IMG_20180215_113043_resized_20180220_082640382

(Překlad: Pokud jste někdy viděli umřít člověka, nezapomeňte, že vás čeká stejný osud)

Hned po katakombách nás čekalo Musée d’Orsay (na které bylo spotřebovaného více železa než na samotnou Eiffelku), kam jsem se moc těšila a řeknu vám, že to bylo nádherné. Úplně jiná liga oproti tomu modernímu “umění”. Jediné mínus byla naše průvodkyně, která si svůj čistý štít pokazila už na začátku, kdy se ptala odkud jsme a po naší odpovědi, že z Prahy řekla:,,Aha! Československo”A poté její prohlídla pokračovala stylem “stihnout co nejvíce děl za co nejméně času, takže vynechat ta nejlepší”. Naštěstí jsme ještě měli hodinu po konci komentované prohlídky, takže jsme s kamarádkou stihly projít i ostatní patra a všechna díla.IMG_9304IMG_9309IMG_9327IMG_9299IMG_20180215_142458_resized_20180220_092927962

I jsme to stihly dříve než jsme musely, tak jsme ještě probraly s mapou Paříže náš program na další den, protože jsme měli mít celý den volno!

Potom jsme dostali volno a vyrazily k Les Halles, kde jsme hledaly jednu veganskou kavárnu – Cloud Cakes (aby bylo jasno, já nejsem ani vegetarián, natož vegan, ale kamarádka je a byla z toho tak šťastná, že tam s ní jdu). Cestou jsme ještě stihly nahrát nejce, která s námi nejela, videovzkaz, podívat se jak moc je hladina Seiny vysoká (kdo z vás to nepochytil, v Paříži byly povodně) a zastavily se v pár obchodech.IMG_20180215_162156_1_resized_20180220_092928619

Ale zpátky k té kavárničce. Musím říct, že byla mnohem lepší než bůhvíjaká normální kavárna. Byla malinká, do světle modra a hrozně roztomilá. Daly jsem si kávu a muffiny, bábovku a bylo to hrozně sympatické. Hlavně bylo mega cute, jak z toho byla kamarádka nadšená a hrozně mi děkovala, že jsem s ní šla.IMG_9361IMG_20180215_171011_resized_20180220_092927127

Když přišel čas odejít, vydaly jsme se malinkými uličkami zpátky k řece, obdivovaly malinké obchůdky a cestou narazily i na trh, kde jsme si chvíli povídaly s jedním prodavačem (dostali jsme ochutnávku pomeranče…nebo mandarinky?) a poté jsme pokračovaly v naší cestě na zastávku metra Odéon, kde jsme měli sraz. A tak si jdeme a jdeme, povídáme si, když jsme za sebou uslyšely někoho na nás mluvit povědomým jazykem. A kdo to nebyl. Slovák, který nás zaslechl jak se bavíme a protože jsme měli stejnou cestu, tak se k nám připojil a povídali jsme si. Bylo to starší pán, který už v Paříží kvůli práci bydlí 13 let. A složil kompliment, že konečně potkal hezký Pařížanky, což bylo fakt hezké. Úplně nás to naplnilo pozitivní energií.

Potom nic moc, čekala nás večeře zase v Crous a vtipná storka přišla až po večeři, kdy jsme se chystali jet metrem do divadla a já čekala na kamarádku no a prostě ta skupinka, která tam čekala se rozhodla, že nechtějí platit metro a že je to kousek a že půjdou pěšky. Takže jsem se mezi nimi objevila tak nějak..omylem. Ale proč ne. Bylo fajn s nimi jít.

No a potom už divadelní představení. No a proč jsme vlastně na něj šli? Jednoduchá odpověď. Protože budeme studovat ten text na maturitu.

No moje pocity…ne všemu jsem teda rozuměla, ale bylo to hodně moc depresivní a i když ten původní příběh musí být hodně silný, jejich realizace mě moc nenadchla. Občas tam byly i vtipné části, ale smáli se jenom Francouzi. Pro mě bylo nejvtipnější, když jsem někde v půlce představení uslyšela (česky) quot;Hele o čem to je? quot; A potom ještě kamarádova poznámka, když na otázku, jak se mu to líbilo, odpověděl, že jediné o co se snažil, bylo udržet hlavu směrem na pódium. Takže tolik k tomu asi.

No a poslední večer byl tady. Ještě jsem si večer umyla vlasy a zabalila, abych to nemusela dělat až následující ráno. Ostatní šli pít, ale já se napila asi jednou a pak ještě na telefonu hledala co ještě všechno bychom mohly podniknout příští den. No šla jsem spát po jedné a to mi ještě přišlo, že jdu spát brzo.

(ti co ještě pařili šli spát ve čtyři a ráno se u nás probudili dva kluci..)

Den pátý. Plán na dnešek: celý volný den až do pěti kdy byl sraz na nádraží.

Ráno jsem vstala jako jedna z prvních asi kolem půl sedmé a kupodivu jsem nebyla vůbec unavená. Kamarádka se vzbudila chvíli po mně, tak jsme šly na snídani a ještě dobalily zbytek jako kosmetiku a podobně. Byla to pohoda, ještě jsme si pouštěly hudbu na pokoji. Akorát jsem zjistila, že mi někdo ukradl sluchátka. Nové pecky, co jsem dostala k Vánocům, což mě hrozně mrzelo. A taška hm se špinavým prádlem. Trochu creepy, ale vypadalo to jak taška na odpadky, tak to možná někdo vyhodil…nevím no.

V půl desáté byl sraz už s kufry, které jsme si jeli nechat na Gare du Nord. A potom už volno!!!

Náš plán začínal tím, že jsme dojely na stanici metra Concorde. Kde jsme si konečně připadaly jak Francouzky, když jsme jely metrem konečně samy. No dojely jsme na náměstí a překvapilo nás sluníčko a teplo, což bylo skvělý. Všude byli usměvaví lidé, sluníčko, krásné památky. Taky jsme se zamilovala do chlápka s asi deseti psy, který se asi živil/přivydělával venčením, ale bylo to mega roztomilý. Navodilo nám to úžasnou náladu. Prošly jsme až k Champs-Élysée, kde jsme zašly do pár obchodů, jako například do Sephory, kde jsme se nechaly nalíčit a pokračovaly směrem k Eiffelce. Moc hezká procházka. Došly jsme až k nějakému mostu, ze kterého jsme viděly Eiffelku, kde jsme si udělaly pauzu na focení, selfíčka a tak…protože jsme si říkaly, co by to byla Paříž bez Eiffelky. Taky nás zastavil jeden Američan, gay, s tím, jestli bychom ho nemohly vyfotit, že jeho mamka chce fotky jeho s Eiffelkou a jestli to známe a prostě byl úplně úžasný. Jo a když ho kamarádka fotila, cvakla jsem si ho taky 😀IMG_9369IMG_9373IMG_9423 (2)

Potom jsme přešly most a krásnou procházkou jsme došly kolem Eiffelky dál na jih až jsme potkaly nějaké bistro, kde jsme se naobědvaly. A konec naší cesty bylo obchodní centrum Beaugrenelle, kde jsme taky prošly pár obchodů, kamarádka si koupila svetr a já koupila ségře lapač snů, který si hrozně přeje. Bylo kolem druhé? Půl třetí a teď nás čekala cesta metrem na sever Paříže na Montmartre, kde jsme chtěly zakončit naši voyage. A ještě jak nám přálo počasí, měly jsme krásný pohled z vrchu Sacre Coeur.IMG_9434.jpgIMG_9441.jpg

K dokonalosti už potom chybělo jen poslední kafe a napsání pohledů, které jsme koupily.

Tolik k naší cestě, potom už následovala cesta na letiště, potom odbavování a nakonec naše vegetování na letišti, kde jsme večeřeli a když nám posunuli let o hodinu a půl, tak se i cpali sladkostmi. Z letu už si toho moc nepamatuji, protože myslím, že jsem usnula, páč mi přišlo, že jsme letěli třeba deset minut.

Na letiště pro mě přijel táta a když jsem se asi o hodinu později dostala konečně do postele (kolem půlnoci) byla jsem ohromně šťastná a plná skvělých vzpomínek.

 

 

No tak to byla má cesta do města lásky (nojo nojo cliché), díky za přečtení a jakoukoliv zpětnou vazbu a hlavně díky, že jste to zvládli dočíst až do konce! 

2 thoughts on “Na pět dní Pařížankou”

  1. Při četbě tvého článku jsem si představoval výjevy, které jsi v Paříži prožívala. Určitě to bylo nádherné a jsem rád, že jsi se s námi ostatními o své zážitky podělila. Díky.

    Liked by 1 person

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

w

Connecting to %s