O všem a o ničem

Sedím na lavici na chalupě a teploměr ukazuje 22 stupňů. Krásné babí léto. Tenhle podzim miluji. Všude to jen září barvami a přitom je teplo, že můžete být venku jen v triku. I když co si budem, něco do sebe má i ten nečas, který vás nutí zalézt do postele s kakaem a dobrou knihou.

Včera jsme zazimovaly zahradu, sázely cibulky tulipánů a jahody. Při hrabání listí nám moc pomáhala i Arya, která naší pečlivě shrabanou hromadou listí musela proběhnout a zkontrolovat ji, takže se dá říct, že jsme nedělaly nic jiného, než jen dokola hrabaly to samé listí. Ale i tak je to pořád zlatíčko. Zrovna mi leží v náruči a obě si dáváme polední klid. Hlavičku má položenou na pravé ruce, kterou píši, takže to psaní je moc pohodlné, jak se snažím s tou rukou moc nehýbat, abych ji nevzbudila.

DSC_0024.JPG

Mám dojem, že tyhle chvíle z mého života mizí čím dál tím rychleji. Ty chvíle, kdy si můžu udělat prostor jen pro sebe a nemusím se stresovat, že na další týden musím udělat deset úkolů, tři písemky, odevzdat jednu dizertaci, přečíst tři knihy… Jasný, nadsázka, ale není i tak po nás toho chtějí tolik, že když někdo dokáže všechno udělat a ještě do toho chodit ven s kamarády, věnovat se koníčkům a tak, má můj obdiv. Třeba je to tím, že si nedokážu uspořádat správně čas, že pracuji neefektivně. Jo, možná je jen chyba ve mně (nebylo by to nic nového), ale s tím kolik lidí to má podobně, myslím (doufám), že chyba bude jinde.

Těším se na listopad. Jeden z mých nejoblíbenějších měsíců, protože na něj většinou vyjdou ty nejlepší akce. Letos to je koncert kapely Our last night a Chinaski a když to vyjde, tak i taková menší Halloweenská party u mě doma a výlet do Stockholmu. Hrozně doufám, že to Švédsko vyjde. Mamka tam letí pracovně na prodloužený víkend s tím, že by mě vzala sebou, ale jelikož bude celý den až do noci na jednání, nechce mě tam nechat samotnou, takže teď sháním nějakého parťáka, který by se mnou jel. Vždycky jsem se chtěla podívat do severských zemí a teď se mi to konečně může splnit! Až na to, že to, jestli pojedu, záleží vlastně na někom jiném, ne na mě, tudíž je i dost možné, že to nevyjde..no ale co, doufat a snít můžu pořád ne? Stejně vlastně nic jiného nedělám..

Jo! Ještě něco. Ta kniha (Nocte), o které jsem tu psala, jedna z mých nejoblíbenějších, tak jí konečně vyšlo pokračování. Dostala jsem se k ní až po delší době sice, neměla jsem na to čas, ale přečetla jsem ji za dva večery a skončila naprosto tragicky. Úplně mě to zasáhlo. Jak mohla spisovatelka zabít všechny postavy, které tu knihu dělali alespoň trochu pozitivní? Takhle z toho vznikla jen naprosto depresivní kniha. Ale i tak je pořád skvěle naspaná a až do konce jsem opravdu nevěděla co se stane. O to víc mě to zasáhlo.

 

No nic, jdu dlabat dýni, tak zas někdy, až budu mít zase něco moc duchaplného co říct..DSC_0001.JPG

 

 

2 thoughts on “O všem a o ničem”

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

w

Connecting to %s