Vysoká škola

Vždy jsem celé roky odpovídala na otázky „Čím chceš být?” nebo „Co chceš dělat po škole?” jen pokrčením rameny nebo jednoduchým „nevím”. Většinou mě ta otázka rozčilovala, protože spoustu lidí kolem mě měla už od mala nějakou vysněnou profesi, za kterou si šli. Nebo alespoň věděli na jakou vysokou by chtěli jít. A já nikdy nic.

Ale poslední dobou mě jedna událost donutila zamyslet se nad tím více do hloubky..

Nebyla jsem na jedné hodině francouzštiny, kde nám třídní říkala o literární soutěži s tématem Malého prince. A následujícího dne za mnou chodili spolužáci, jestli o dané soutěži vím, zdali se zúčastním nebo rovnou jestli už mám nějaké nápady. Že když se profesorka zeptala, jestli by někdo neměl zájem, všichni se shodli na tom, že já ano. Já jen zářila, protože si hrozně vážím toho, že jsem tímhle tak charakteristická. Ta, která píše. Lichotí mi to. Přemýšlela jsem nad tím víc a došel mi ten obor, který by mě naplňoval. Žurnalistika.

Už to slovo zní tak krásně, vznešeně a plné tajemství. Zaobírala jsem se myšlenkou, jaké by to bylo být novinářkou. Hodilo by se to i ke mně. Hodně čtu, i noviny, zajímám se o aktuální zprávy, dějepis mě vždy bavil a hlavně hodně píšu a baví mě to. A práce, kde bych měla možnost setkat se se zajímavými lidmi, dostat se na místa, kam by se ostatní jen tak nedostali, hodně cestovat a přeci, jen si tak sednout do kavárny s počítačem a psát, to je přece sen.

Jediná věc, která mě mrzí je, že kdybych chtěla na vysokou v Praze, vzdám se francouzštiny, mohla bych pokračovat pouze v angličtině nebo němčině. A i když angličtina je velmi důležitá, nechci francouzštinu jen tak zahodit. Je to přeci jen škoda, když budu mít maturitu a osm let jejího učení za sebou. Tak mě napadla taková bláznovina. Co vysoká ve Francii? Našla jsem osm škol, které by mi vyhovovaly a až budu mít trochu víc času najdu si co každá požaduje na přijetí.

Jednak bych (alespoň myslím) měla větší uplatnění než tady a jednak bych se nemusela francouzštiny vzdát. Je fakt, že přijímačky budou hodně těžké už tak ještě k tomu, když francouzština není můj mateřský jazyk.

Byste nevěřili jak moc jsem z toho nadšená. Mám chuť si koupit všechny učebnice o žurnalistice a učit se, protože mě ten obor doopravdy zajímá.

Krátký článek – vím – ale musím se o to nadšení podělit. Ani mě nenapadá žádné poučení. Možná jen, nezoufejte, pokud pořád nevíte, co chcete dělat po škole určitě na to přijdete a nemá cenu se tím zbytečně stresovat.

 

 

 

 

 

 

One thought on “Vysoká škola

  1. Musí být krásný vědět, co chceš dělat, dodáváš mi naději 😀 Já sice už tři měsíce mluvím o chemii, ale pořád mám strach, že zjistím, že mi to vlastně vůbec nejde (devatenáct a půl ze třiceti, Lucie? a chceš to studovat? děláš si srandu?), nebo že si to za půl roku rozmyslím a vyberu si potom něco, pro co pak nebudu mít vůbec žádný základ. Moc o tom přemýšlím, když o tom tak přemýšlím. Ale dost o mně, máš to krásně napsaný (a vůbec žádná závist tady není, to se ti zdá).

    Liked by 1 person

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s