Štěstí (aneb co se stane, když dáš holce tulipány)

Být šťastný vlastně není tak složitá věc. Stačí se na věci dívat s jistým nadhledem a přes světlý filtr. Zkuste brát věci jako pozitiva. Většina věcí má tak úžasné světlé stránky, ale většinou se k nim nedostaneme a  nepřemýšlíme nad nimi, právě kvůli tomu, že se moc soustředíme na tu tmavou, negativní stránku věci. A to je hrozná škoda, když o tom popřemýšlíte. Bude to znít jako přeslazené klišé z amerického filmu, ale svět je o tolik krásnější, když jsme šťastní.

Proč o tom vůbec mluvím…já dnes měla úžasný den a úplně teď ze mě to štěstí a dobrá nálada čiší (dá se to slovo tak použít?) a chtěla jsem se o to štěstí podělit.

Vše to začalo už ráno, kdy jsem se probudila brzo ráno s bolestí v krku. Zanadávala jsem a zvedla se s tím, že si dojdu pro pastilky do kuchyně a co se nestalo! Měla jsem balíček pastilek tantum verde hned nad postelí, takže jsem si jen pomyslela, jaký to hezký malinký zázrak,vzala si pastilku a s chutí mentolu na jazyku znovu usnula. Už taková náhoda stojí za úsměv. Moje štěstí pokračovalo, když jsem si ráno přečetla zprávu od jednoho kamaráda, který si na mě včera vzpomněl, a když už je ten Valentýn a on ví, že nemám moc koho, kdo by mi tu pusu dal, tak mi jednu kamarádskou poslal. Což dokáže zahřát u srdíčka. Pokračovalo to, když jsem vyšla ven, protože jednak nebyla taková zima, bylo poznat, že bude krásný den, ale hlavně jsem nešla pozdě do školy (ne, že bych chodila často pozdě, neeee…euh). První hodinu jsme měli sice fyziku (upozorňuji, že francouzskou!), ale nebylo to tak hrozný a hodina rychle utekla (kupodivu), potom dějepis, při kterém, se přiznám, jsem přepisovala jeden úkol. Potom jsem měla možnost jít na přednášku pana Hilského, překladatele Shakespeara, převážně tedy jeho sonetů, což byla naprosto skvělá přednáška. Krásné bylo, jak on to vyprávěl s takovou vášní a nadšením. Jakoby nám každou větou sděloval tajemství. Bylo to tak krásné, že jsem hned dostala chuť si sonety znovu přečíst.

Následovaly dvě, většinou otravné hodiny, ale obě byly dnes něčím zvláštní a na obou jsme se dost nasmáli, tak to bylo příjemné. A navíc jsem měla na jedné psát test a profesorka mi to přesunula až na další týden, takže další důvod k radosti. O volné hodině jsem si něco zařizovala a potom dokončila to přepsání úkolu a rovnou ho i odevzdala, i když ho asi většina odevzdá až zítra (feel so importante). Taky jsem na dnešek měla odevzdat část ročníkovky, což jsem taky udělala. A taky jsem na poslední chvíli byla s kamarádkou na číně kousek od školy. A jídlo s kamarádkou vždy potěší, co si budem.

Poslední hodina byla taky celkem zábavná, a tak, i když šlo o francouzskou chemii, měla jsem po většinu hodiny na rtech úsměv a spolu se mnou i ostatní. A úsměv byl o to širší, když zazvonilo a já se vydala do nádherného slunečného dne domů. Mám na své stanici metra obchůdek s květinami (za což jsem neskutečně ráda), tak jsem se tam ještě stavila a udělala si radost čtyřmi překrásnými tulipány.

 

20170215_165054
jaro ♥

Fakt hrozně miluji květiny (zbytečné info, jo vím) a tulipány jsou pro mě znakem jara, které mám snad nejvíce ráda ze všech ročních období, a to nejen proto, že jsem dítě jara. Ale protože všechno kvete (sakury!!!!! ♥♥♥) , konečně je čas na to, chodit jen v šatech a džísce, všude je slyšet štěbetání ptáčků a nemusím už chodit za tmy do školy. Jaro je romantické, krásné a nevinné.

Doma jsem dala květiny do vázy, nasadila si sluchátka s Marilyn Mansonem a Skillet, v ruce paličky a už jsem tančila, bubnovala na imaginární bicí a vyřvávala spolu s nimi jejich texty. Když o tom vzpomínám zpátečně, možná jsem měla zatáhnout rolety. A upozornit sousedy…

Dnešek byl prostě tak krásný den a já jsem ještě pořád tak šťastná, že kdybych mohla, tak vám kus toho svého štěstí ráda předám.

Něco k zamyšlení na konec (+ jakási prosba):

A přeci. Jestli jste se také někdy cítili takhle šťastně (a já doufám, že ano!!!), proč nedopřát i ostatním, aby se tak cítili a pomoct jim k tomu? Stačí přeci takové maličkosti! Zkuste se zítra na někoho usmát v tramvaji, v metru, v autobusu, nebo jen tak, až vás dotyčný bude míjet. Uvidíte jak taková pouhá banalita dokáže člověka potěšit. Nebo máte v kapse pár korun? Jděte koupit nějakou květinu a dejte ji prvnímu člověku, který se vám bude zdát smutný. Nebo v obchodě, místo ,,děkuji, nashle” přidejte i přání hezkého dne. Nebo se vám líbí vlasy tamté holky? Nebo sluchátka toho a toho kluka? Prostě se zvedněte a dojděte jí/mu to říct! Vás to nezabije (věřte mi) a jí/jemu to udělá radost a třeba ho to inspiruje a skloní poklonu zase dalšímu a ten zase dalšímu a tak dále. Nebylo by to krásné? Kdyby bylo normální a zcela běžné sklonit poklonu neznámé/mu? 

Vím, že jsem hodně naivní, ale prosím, zkuste něco takového udělat. Pojďme tvořit úsměvy. Není to přeci krásné? Pocit, že se někdo usmívá a je šťastný právě kvůli vám? 

Já jdu do toho a to jsem stydlivá duše, která se bojí objednat si jídlo. Co vy?

 

 

 

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

w

Connecting to %s